Přeskočit navigaci.
Domů

pondělí 10.12.2007 Návštěva ala veterinář

Rok s rokem se sešel a museli jsme SÁRU vzít k veterináři na očkování proti vzteklině. A aby se TÝNKA necítila být odstrčená, tak jsme i jí něco "provedli" načipovali jí. Obě hysterčily už, když jsme vkročili do areálu, kde pan veterinář sídlí. Do ordinace jsme je táhli na vodítku a ony pištěly a dělaly nemohoucí. Když jsme pak odešli z ordinace o 1000kč lehčí, tak čivavky měly radost, že se jde domu. Skákaly a táhly na vodítku, jak o život. Doma však SÁRA začala stonat. Lehala si, kde se dalo, spíše  do ústraní a kroutila se. Po půl hodince vydávala kvílející zvuky a klepala se, jak ratlík. vrčela na TÝNKU, jen co se k ní lehce přiblížila. Teplotu však neměla. Bylo mi jí chudáka líto. I radila jsem se s jinými chovateli co a jak s ní. Však nic užitečného nás nenapadlo. Asi by to nějaké dobré papání spravilo, říkám si. Vytáhnu granule od Royalu a nic. Ani se nehne ze svého úkrytu. Jakmile dostala voňavý špekáček, rázem bylo povyražení u nás doma. SÁRA skákala, buřta sežrala a plná síly začala prát malou TÝNKU. I zlé je k něčemu dobré.Špekáček ZARUČENĚ UZDRAVÍ!